Úspěšná odborářská stávka donutila jihokorejský managment firmy Nexen Tire ke kompromisu o mzdách

V podmínkách bezprecedentní inflace a poklesu reálných mezd si české odbory vybojovaly jedno důležité vítězství.

Čeští odboráři si letos v únoru připsali s ohledem na celkový český kontext jeden úspěch. Po týdenní stávce se odboráři z odborářského svazu Kovu a vedení jihokorejské firmy Nexen Tire dohodlo na 8% navýšení mezd zdejších pracovníků a vyplacení mimořádného bonusu v hodnotě 20 tisíc korun, který má dorovnat nezvyšování mezd v roce 2022. Dohoda je nicméně kompromis a ukončení stávky podle odborářů podmínečné – v případě nesplnění podmínek dohody ze strany firmy si odbory vyhradily právo na obnovení stávky. Jak uvedl předseda odborového svazu Kovo Roman Ďurčo, „Znění aktuální dohody je kompromisem mezi požadavky, které jsme jako Odborový svaz KOVO předložili, a opodstatněnými protiargumenty zástupců korejského vlastníka společnosti Nexen Tire. V každém případě znamená obrovský posun.“ I když nová kolektivní smlouva by měla být podepsána na konci března, její další obrysy nejsou v daný moment jasné.

Firma Nexen Tire zaměstnává v severočeském Žatci kolem 1100 lidí.

Jihokorejská korporace Nexen Tire se věnuje výrobě pneumatik pro osobní a lehké automobily a je tedy součástí proexportní ekonomické platformy a globálních řetězců automobilového průmyslu, na kterou země jako Česko od 90. letech vsadily svůj hospodářský rozvoj a prosperitu.

Firma českou továrnu otevřela v srpnu 2018 a od října 2020 staví v průmyslové zóně u Žatce ještě druhou výrobní halu, která dá práci ještě dalším 300 lidem. Česká továrna představuje hlavní evropskou výrobní kapacitu firmy, jejíž celosvětový obrat v roce 2019 přesáhnul 1, 6 miliard dolarů. Je naprosto typické, že Nexen Tire svoje výrobní kapacity umístila v České republice, zatímco svá centra pro výzkum a vývoj má v Evropě v Německu a samozřejmě doma v Jižní Koreji. Propagační video firmy na jejích českých stránkách a YouTube je v tomto smyslu velmi výmluvné. Není pochyb o tom, že Jihokorejci v Česku investovali nejen kvůli jeho zeměpisné poloze, ale také kvůli kvalifikované, levné a málo organizované pracovní síle, která je bohužel základní strategií české ekonomiky a všech českých vlád bez rozdílu.

Odbory se k neomezené stávce rozhodly po neúspěšných jednáních s vedením firmy, která odmítala navýšení mezd zdejších pracovníků v rámci hledání nové kolektivní smlouvy.

Konkrétně odbory požadovaly zvýšení mezd o 8,3 %, dvacetiprocentní příplatek za noční a víkendové směny a 2 koruny příplatku k hodinové sazbě směnaře. Odbory tvrdily, že k navýšení mezd došlo ve firmě naposledy pro velkou část zaměstnanců v roce 2018 (tedy v roce, kdy firma svoji českou továrnu otevřela). Podle informací médií je nástupní plat operátora výroby ve firmě 22 700 korun hrubého, výše průměrného platu ve firmě nebyla zveřejněna. Průměrný plat v Ústeckém kraji činí 37 000 korun.

Firma požadavky zaměstnanců a odborů na zvýšení mezd nejprve odmítala s tím, že se jedná o požadavek nepřiměřený ekonomické situaci firmy. Tvrdila také, že od roku 2019 se mzdy 98 zaměstnanců výroby zvýšily o 13, 4 % – mělo se „především“ jednat o ty zaměstnance, kteří „pracovali bez absencí a jsou hodnoceni jako vynikající“. Vedení rovněž argumentovalo, že firma se kvůli rostoucím nákladům ocitá v červených čísel. Podle oficiálních dat byla Nexen Tire ve ztrátě 1, 4 miliardy Kč v roce 2020, v roce 2021 po zdanění vykázala zisk ve výši 709 milionů českých korun. Vedení firmy Nexen Tire rovněž tvrdilo, že se s odboráři snažilo jednat od ledna 2022, kdy navrhovalo vedle „různých programů benefitů“ také nárůst platů o 4, 7 %.

Připomeneme, že během roku 2022 došlo v českém kontextu k dalšímu zesílení krize životních nákladů. Reálné mzdy klesly skoro o 10 % a inflace se pohybovala v průměru na 15, 1 %. V současnosti české ministerstvo financí počítá s další 10% inflací na rok 2023, zatímco vláda se v podstatně vzdala konzistentnější protiinflační politiky.

Bohužel, skutečnost, že se v takovém kontextu zvýšení mezd o 8,3 % (sic!) a odměny za noční a víkendovou práci stalo předmětem sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, které musela řešit stávka, je také poměrně vypovídající o postavení práce a o představách zahraničních investorů v Česku, pro které jsou mzdy za lidskou prostě hlavně náklady.

Jedním z dalších argumentů firmy je výše investic v Česku ve výši skoro 22 miliard korun a poskytnutí práce pro 1300 lidí v regionu, který trpí řadou sociálních a ekonomických problémů. Otevření české továrny „na zelené louce“ proto bylo považováno za „událost desetiletí“, jeden ze tří úspěchů české investiční agentury CzechInvest za poslední roky. Skutečností ale také je, že výstavba i provoz továrny se těšil velké podpory ze strany českého státu, tj. českých daňových poplatníků. Z celkem 22 miliard korun tvořily investiční pobídky 3,8 miliardy korun, firma dále získala slevu na dani právnických osob v hodnotě 2 miliard korun a dále příspěvek 300 milionů korun na vytvoření pracovních míst (tedy asi 200 tisíc korun na pracovní místo a na školení). Nemluvě o hlavním, dlouhodobém „programu benefitů“ pro jihokorejskou firmu – levné pracovní síle ve středu Evropy a v zemi s nejnižší minimální mzdou (17 300 Kč/měsíc) v rámci celého regionu V4.

V českém kontextu a v konkrétním kontextu této přímé zahraniční investice byla současná a relativně úspěšná stávka odborářů důležitou událostí.

Na prvním místě se ukázalo, že stávka, která ochromí výrobu a firmě ukáže, že se bez lidí neobejde, patří stále k významným kolektivním nátlakových nástrojům organizované práce.

Vzhledem k rostoucímu napětí mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (nebo lépe řečeno mezi prací a kapitálem) v souvislosti s krizí mohou být stávky častější. Doplňme, že v České republice je dnes denzita odborů, tj. podíl odborářů mezi zaměstnanci, kolem 12 %. Kupodivu se stávce v Nexenu Tire věnovala docela obšírně i česká mainstreamová média. Na druhém místě se ale také znovu ukázala veškerá bída ekonomického modelu, na který země vsadila a který do značné míry stojí na manuální práci, nízkých mzdách, nízké přidané hodnotě a výrobě na vývoz. Neudržitelnost tohoto modelu se nejen v Česku začíná projevovat, aniž by českému establishmentu bylo jasné, co ho vlastně nahradí v budoucnu.

Jedno euro je 23,78 korun.